Cihelna 2013
Doporučujeme - pro příští rok - navštívit třeba akci CIHELNA v Králíkách...a proč? Tady máte důvody...;o)
Cihelna 2013 pohledem laika...
Když jsem dostala pozvání zúčastnit se akce Cihelna 2013, musím přiznat, že jsem téměř netušila, o co se jedná.
Je pravda, že se v posledních letech více zajímám o historii 2.světové války, ale můj zájem se zatím točil spíše kolem koncentračních táborů a neblahých osobností této éry. Válečné boje, vojenská technika či jakási opevnění, pro mne byla absolutně neznámou. Dá se v podstatě říci, že jsem se k výše jmenované akci dostala opravdu „jako slepý k houslím“. Po přečtení sobotního programu jsem se dokonce domnívala, že zde asi celý den ani nesetrvám.
Opak se stal pravdou a já žasla! Poprvé v životě mi nad hlavou proletěly Gripeny a já si mohla zmiňovanou hlavu vykroutit, aby mi neuniklo nic z toho, co na obloze jejich piloti předváděli. Když se z nebe začali snášet parašutisté a lehce tanečním krokem se jen tak jakoby nic dotkli země, má brada už taktéž jaksi poklesla údivem. Než jsem se vzpamatovala z těchto vystoupení, už tu byla ukázka výcviku psů, kteří se dokonce dokázali se svými cvičiteli vznášet na padácích a ihned při doskoku zasahovat. Uvědomila jsem si neskutečnou práci, kterou museli psi se svými cvičiteli absolvovat i to, že mnohdy dokáží tito nenápadní čtyřnozí pomocníci zachránit život nebo chytit nebezpečného pachatele. Vše bylo navíc velmi vtipně, ale přitom poučně komentováno důstojníkem Čížkem, takže i v mé chatrné paměti utkvělo pár zásadních poučení o tom, kam se pes nejlépe zakousne nebo že je lepší nejezdit autem bez klimatizace, tudíž mít otevřené okno, do kterého cvičený pes s přehledem vskočí jako do otevřené brány a nepohodlného pachatele z něj vytáhne jako párek z konzervy.
Pak začaly boje. Obdivovala jsem vojenskou techniku, kterou jsem před tím neměla možnost nikde vidět i strategii a vypracovanost celé scény.
Odpoledne nás ještě pan Jiří Panušprovedl bunkrem K-S 14 Cihelna, seznámil nás nejen s účelem těchto pevností, ale i historií leckdy nelehce získaných materiálů. Konečně jsem z různých vyprávění pochopila způsob opevnění, která byla kolem r. 1938 vybudována a v mé mysli vyvstaly otázky: Proč toho všeho nebylo využito? Proč jsme se opravdu alespoň nepokusili bránit, změnilo by se něco? Tyto otázky zůstanou asi už navždy nezodpovězeny, protože to asi nikdo neví. Ale každopádně, já jsem pochopila tehdejší vnitřní sílu obránců i současnou sílu dobrovolníků, kteří tady pracují hodiny a hodiny, aby nám tuto historii mohli přiblížit a zdokumentovat.
Nikdy jsem o podobných otázkách nepřemýšlela, k tomu mě přivedla až Cihelna.
Taky jsem tu zažila nádhernou sounáležitost Čechů, Slováků ale třeba i Poláků. Měla jsem tu čest, být přítomna předání uniformy důstojníka Slovenské celní správy do Muzea v Králíkách.
Den pomalu končil a já si uvědomila, že byl nabit neobyčejnými zážitky a že utekl nepředstavitelně rychle.
Po skončení programu jsem si ještě vyjeli na pevnost K-S 5 U potoka, kde nás opět provedl jeden z nadšenců, kteří zde v rámci svého volného času pracují a předávají své vědomosti s úsměvem a ochotou dál.
Nedělní návštěva pevnosti Hůrka byla už zákonitým vyvrcholením víkendového pobytu v Králíkách. Trochu mne mrzí, že jsem si nezapamatovala jméno naší průvodkyně, která opět dodávala svému výkladu „šťávu“, takže se zde historie prolínala se zajímavostmi, čímž rozhodně zaujala i takové neznalce, jakými jsem do té do té doby byla já. Ostatně, že tomu tak opravdu je, naznačovalo i to, že jsem do rozsáhlého labyrintu podzemních chodeb, kde teplota dosahuje 8 stupňů a prohlídka trvá cca 70min, vstupovala jen v letní sukni, tričku a sandálích. Snad jen díky jejímu hřejivému a zajímavému výkladu, jsem neumrzla.
A závěr? Příště s sebou více záznamového materiálu a oblečení! Vše ostatní tu totiž je. Tzn. příjemní lidé, strhující program, veškeré občerstvení i jiné zázemí a spousta, sposta úžasných informací. Takže za rok...;o)
Jájina