Koncentrační tábor Mauthausen

Otevřený dopis

Vážení

   Jako Češi zabývající se historií, spolu s pamětníky, pozůstalými i dalšími zájemci o dějiny, v hojném počtu pravidelně navštěvujeme Památník Mauthausen. Někteří z nás i vícekrát do roka. Vždyť vyhlazovací tábor Mauthausen, spadající do tzv. kategorie „III. stupně“, znamenal nejen nejtvrdší vězeňské podmínky, ale i nejvyšší úmrtnost, pro české vězně.

   Chceme vyjádřit poděkování nejen za vstřícná přijetí, ale i za péči, se kterou se staráte o udržení Památníku. Od června roku 1947, kdy velitelství sovětských jednotek celý objekt předalo Rakouské republice. Ta se zavázala zřídit zde Památník a tento slib splnila a doposud plní. Chápeme, že tehdy bylo v rámci stavebních a pietních úprav skutečně nezbytné většinu vězeňských bloků, budov SS, včetně provozního zařízení v kamenolomu demolovat.

   V tomto dopise se chceme vyjádřit ale k současným stavebním úpravám, které v nás zanechávají rozpaky. Ponechme stranou, že se nám nikdy nelíbilo spontánní osazování stěn v bunkru soukromými tabulkami, pamětními deskami, mnohdy připomínající až světské vnímání estetiky. Podle našeho názoru nepůsobí pietně, v blízkosti krematorních pecí naopak bizarně, až nevkusně. Ale kdo má odvahu toto říci nahlas? Zrovna tak jako desítky pamětních desek na vnitřní straně obvodové žulové zdi. Holé, syrové zdi se domníváme, by byly daleko působivější a autentičtější. Jsme přesvědčeni, že pro pamětní desky a soukromé tabulky byste dokázali najít a vybudovat vhodnější místo. Taková Pamětní síň by možní klidně mohla být v prostoru bývalého tábora III.

   Některé nynější stavební úpravy v rámci nové koncepce Památníku, jako zprostředkovatele dějin, nepovažujeme vůbec za šťastné. Chápeme, že památková ochrana nemůže volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i jiné legitimní práva či hodnoty, avšak podle našeho názoru by měla usilovat o co nejcitlivější a nejmenší zásah do autentičnosti. Proto nesouhlasíme s některými razantními zásahy a právem se obáváme, že  takto nešetrným stavebním přístupem dochází ke zničení mnoha původního, v nemožnost navrácení zpět do původního stavu. Příkladem může být současné zakrývání autentického zdiva, výměna starých oken za okna s determálním sklem, osazování nerezových parapetů, demontáž mříží z oken, moderní dláždění, kačírkem vykládané cesty kolem budov kaple, kuchyně, revíru, či osazení nepůvodních masivních ocelových či skleněných dveří do revíru atd. Nejotřesněji na nás zapůsobila úprava venkovní cesty pro vozíčkáře při vstupu do prostoru bunkru, která nevratně zničila původní vzhled. Nevíme, nakolik rozhodovalo památkové hledisko, ale zde v Čechách by bez souhlasu státních památkářů něco takového nebylo vůbec možné.

   Domníváme se, že v případě KT Mauthausen bychom měli usilovat o zachování všeho v co nejpůvodnější strohé, syrové podobě. Z hlediska památkového tedy alespoň, když ne navracet, tak alespoň co nejvíce konzervovat původní podobu. Nejen v současnosti, ale především v budoucnosti se toto místo stane významným památkově chráněným pokladem, a jako s takovým, by s ním mělo být zacházeno.

S pozdravem

Jaroslav Čvančara, Vlastislav Janík