Zájezd květen 2013
V neděli 12. 5. 2013 se uskutečnili v koncentračním táboře Mauthausen oslavy dne osvobození.
Tyto oslavy se tradičně pořádají vždy druhou neděli v květnu. Mauthausen byl posledním KT, který byl spojenci osvobozen. Zároveň měl dvě nemilá prvenství. Byl prvním KT mimo vlastní území Velkoněmecké říše, založen byl 8. srpna 1941, a patřil společně s pobočným táborem Gusenem dle nacistické klasifikace, kterou zavedl šéf Hlavního říšského úřadu bezpečnosti Reinhard Heydrich v lednu roku 1941, táborem III. nejhoršího stupně. Se jménem tohoto tábora je svázán úděl mnoha tisíců Čechů, kteří byli na základě výnosu Reinharda Heydricha tentokráte již v roli zastupujícího říšského protektora, posíláni do KTM. První velký transport z protektorátu se tak v Mauthausenu objevuje již 5 dní po tomto výnosu 3. října 1941. Na přelomu let 41-42 je těchto transportů vypraveno dalších 13. S nimi jsou do tábora voženi i lidé, kteří na základě odsouzení stanných soudů, jsou zde tajně popravováni a to mnoha způsoby. Oběšením, zastřelením před popravčí četou, aplikací benzínové injekce do srdce, v plynové komoře či ranou do týlu v tzv. odstřelovacím koutu. Ostatně o tom hovoří samy statistiky. Z necelých 8 tisíců vězňů nosících na pruhovaném vězeňském šatě červený trojúhelník s písmenem T se konce války nedožilo více jak 4,5 tisíce. Tedy více jak polovina. Krutost Mauthausenu spočívala v tom, že se zde hromadně neumíralo v plynových komorách, či na popravištích. Smrt působili nelidské podmínky v pracovních komandech, hlavně v tzv. Steinbruchu, žulovém lomu, či na planýrce pod táborem, kde byl budovám obrovský tábor pro sovětské válečné zajatce. V Mauthausenu opravdu platilo nacistické heslo Práce osvobozuje, ač zde nikdy nebylo nad vstupními branami umístěno, přesto jen smrt byla pro mnoho vězňů vykoupením z tohoto pekla na zemi.
Americká armáda osvobodila tábor 5. května 1945. V táboře našla kolem 60 000 tisíc zbídačených, vyhladovělých vězňů. Již v těchto dnech se ustanovil Mezinárodní mauthausenský výbor (CIM), který si dal za cíl každoročně připomínat, dny osvobození. Hlavním podtextem těchto oslav byla a vždy dosud je internacionální charakter tohoto setkání. Vychází totiž z té skutečnosti, že bývalí vězni, vždy mezi sebou udržovali vzájemné vztahy pomoci, bez které nešlo v lágru přežít.
Proto se tzv. pochodu národů vždy účastní zástupci všech národů a států, kteří byli za ostnatými dráty mauthausenského tábora vězněni. Počínaje od Albánie přichází branou koncentračního tábora jednotlivé delegace. Uvaděčka vždy přečte krátkou charakteristiku přicházející delegace avzpomene, co bylo pro uvedený národ v lágru charakteristické. Je radostné se koukat na pestrou delegaci Itálie, kterou reprezentuje vždy statutární město jednotlivé provincie. K velkým delegacím patří i ta polská. A je pozitivní, že v těchto delegacích je přítomno i mnoho mládeže.
A jak jsme na tom my v kontextu toho, co Mauthausen pro náš národ znamenal? Ještě v devadesátých letech byly na základě inciativy přeživších vězňů KLM vypravováno i 5 autobusů. Postupně s odchodem těchto lidí na věčnost se početní stav neustále snižoval, až minulý rok dorazila opravdu jen hrstka nadšenců, aby vzdala vděk či vzpomněla obětí, které pro nás, aby my jsme mohli žít v míru, vězni v KT udělali. Můžeme se jen ptát, čím je to způsobeno. Jistě hlavně nezájmem státu a politické reprezentace o to zachovávat tyto tradice a vyzdvihovat ty správné vzory. Dále můžeme uvést o podléhání post nacistické propagandě, kdy se obrací příčina a následek.
A přitom poptávka po poznání našich dějin bezesporu je. Lidé hledají svoji identitu, své ukotvení v současném nestabilním světě a právě v těchto místech, kde Češi trpěli, pokorně nesli svůj osud a zároveň dokázali v těchto nelidských podmínkách přežívat a vzájemně si pomáhat je velmi inspirativní a obohacující. Chce to jen jedno. Hledat příběhy tisíců bezejmenných obětí, které nemají své hroby, ale čekají na své objevení a tím pádem oživení. Zkusme každý z nás si najít jednoho z těch více jak 4 500 mrtvých, kteří jsou nyní uvedeni v místnost mrtvých a pokusme se nad alespoň jedním jménem trochu zamyslet a dovědět se víc. Staneme se tím svědky starých časů a možná příští rok vyrazíte do průvodu národů s námi.
Vlastislav Janík