Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bohuslav Víšek

19. 5. 2011

Vzpomínky na tatínka.

 

internet.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bohuslav Víšek

 

Bylo 24. března 1942 ráno. Právě jsem se připravovala do školy, když přes fotbalové hřiště přiběhla moje teta, která bydlela u sklárny a volala na maminku: „Fando, Bohouše zatkli a vedou ho!“ Asi za 7 minut přivedl četník tatínka. Museli totiž obejít blok domků. Pan Josef Topič velitel četnické stanice při příchodu řekl mamince, že „Rádio vzít musím, ale řeknu, že jsem u Vás prohlídku udělal, ale nic jsem nenašel. Vy paní Víšková vše co zde Váš manžel má zničte a i cennější věci odneste, protože může přijít gestapo a prohlídku udělat samo.“1 Maminka všechny písemnosti a letáky a Rudé právo odnesla v nůši ke Slavíkům, ke kterým chodila posluhovat a prát a vše tam spálila v prádelně pod kotlem na vyváření prádla. Osobní věci tatínka i šactvo donesla ke svým rodičům.

Ten den došlo k zatčení celkem osmi osob. Celý den byli zavřeni u soudu. V poledne tam maminka odnesla nějaké jídlo. Navečer před pátou hodinou je všechny vedli od soudu po dvou spoutané. Můj tatínek byl spoutaný s panem Bažantem, mladým policistou. Když jsme přišli na nádraží, tak pod lipou byly některé ženy, které dělali ve sklárně ve vazárně, kde můj tatínek byl předákem.2 Samozřejmě, že jsme všichni plakali, když tatínek nastupoval do motoráku a ohlédl se a řekl: „Neplačte vždyť já se vrátím.“ Odváželi je do Lovosic a pak na Kladno na gestapo3.

Nevím proč, ale jednou musela maminka na Kladno na gestapo. Tatínka viděla z druhé strany ulice s ostatními vězni jak kopali nějaké strouhy snad pro vodovodní vedení. Můj tatínek byl černovlasý, ale tehdy prý měl již vlasy skoro všechny šedivé. Na gestapu musela maminka dlouho čekat. Když řekla, že se musí vrátit domů, protože je doma sama desetiletá dcera (tři moji starší sourozenci již nebydleli doma) jí řekli, aby byla zticha nebo že si ji tam též nechají.

Proč vlastně tatínka zatkli? Přišel pro něho český četník4 a to asi proto, že tatínka musel někdo udat z našeho města. Tatínek totiž dělal spojku mezi Libochovicemi a Kladnem pro ilegální odbojovou organizaci KSČ.

Od maminky vím, že chodila s tatínkem na procházku k řece Ohři a šli třeba až k obci Křesín podle řeky, která je 7 kilometrů od našeho města. Potkali se vždy s nějakým pánem. Tatínek si s ním vyměnil aktovku a šli zpět.

Já si pamatuji jak jednou četli Rudé právo a smáli se. Viděla jsem, že je to nějaký tisk. Tatínek s maminkou mně tehdy řekli: „Nesmíš to nikdy nikomu říct co jsi viděla.“ Po válce mně potom maminka řekla, že tatínek v té aktovce dostával letáky a ilegální Rudé právo. Nevím jak byl tatínek dlouho na gestapu na Kladně5. Vím jen, že ho přeložili do Terezína a tam odtud do koncentračního tábora Mauthausen. Bylo to o prázdninách, protože si pamatuji, jak maminka tatínkovi vybalovala prádlo na dvorku, protože bylo plné štěnic6. Také vím, že se směl posílat jenom jeden balíček za měsíc o váze jednoho kilogramu. Maminka poslala malou buchtu. Tehdy jsme ji říkali šupanka, ale pak už hlavně česnek7.

Byl podzim roku 1942. Právě jsme pekly koláče na Martinské posvícení, když přinesl pošťák sdělení, že je tatínek mrtvý.8 Bylo to pro nás hrozné. V té době jsem byla s maminkou sama. Nejstarší bratr byl již ženatý, sestra Květa, která byla ročník 1924 a měla jít na práci do Reichu se raději vdala. Měsíc po tatínkově zatčení otěhotněla, aby do toho Reichu nemusela.9 Druhá sestra Mirča ročník 1926 sloužila v Modřanech u bývalého ředitele naší sklárny a dlouho nevěděla, že tatínka sebrali.

Když tatínka zatkli, tak maminka obešla všechny závody ve městě, ale nikde ji do práce nevzaly10. Proto si přibrala další úklidy a praní. Za to ale moc peněz nebylo a co bylo horší, nikdy ji toto zaměstnání nebylo zajištěno. Maminka musela pracovat potom až do 59 let přesto že by mohla jít do důchodu v 54 letech. Abychom to nějak zvládaly, měly jsme 3 kozy, slepice, králíky a husy. Mléko jsme také prodávaly, abychom vše zvládly. Chodila jsem kozy pást. V létě jsme s maminkou chodili sbírat klásky, paběrkovat brambory a cukrovku. Klásky pšenice maminka na dvorku v pytli vymlátila. Zrní jsme vyčistili od plev a chodily jsme v ulici k Malým, kteří měli malý šroťáček, který si pan Malý udělal v dílnách Českých drah v Lounech, kde pracoval. Vymleté zrní bylo i s otrubami, ale nevadilo nám to.

Bratra, když tatínka sebrali, poslali do Mostu do chemické továrny, kde pracovali i vězni (zajatci). Bratr jezdil na neděli domů, pamatuji si, jak maminka upekla z té mouky třeba 2 vánočky a bratr pokud to šlo je dával těm vězňům.

Také vím, od své starší sestry, že když nastoupil v Německu Hitler, prý k nám přišli Němci. Dostali večeři, vyspali se u nás a ráno po snídani zase odešli. Byli to němečtí komunisté11. Můj tatínek prý za 1. republiky mluvil na 1. máje a když zemřel nějaký bezvěrec, chodil mluvit i na pohřby.

Můj tatínek byl vášnivým rybářem. Tehdy byli v Ohři i úhoři. Stahovali jsme je a kůže jsme vysypávali pískem a věšeli, aby uschly. Písek se vysypal a tatínek říkal, že až umře, že mu s nimi musíme vystlat rakev. A protože už byl tehdy členem přátel žehu, přál si, že až ho spálí, máme popel vysypat rybám do řeky.

V Mauthausenu byli z našeho města a sousedních obcí umučeni tito komunisté:

Krahulík Karel12

Maleček Václav13

Neumajer František14

Vyšata Jiří15

V Libochovicích byly 3 ilegální skupiny. Komunistická – zahynulo celkem 48 lidí, Obrana národa – zahynulo 29 lidí a Sokolská odbojová organizace – zahynulo 17 lidí. Dále bylo během okupace odvlečeno 49 občanů židovské národnosti, kteří se po válce zpět nevrátili.

Dle vzpomínek Blanky Týřové, rozené Víškové, upravil Vlastislav Janík

1Z četnického strážmistr mluvila již značná zkušenost. Vždyť při každé domovní prohlídce se snažili příslušníci gestapa si nějakým způsobem přilepšit. Viz: Vlastislav Janík Operace Spelter – Lenka Jih, kde úředníci gestapa odcizili při prohlídce statku rodiny Papulových jejich úspory.

2V německých dokladech je povoláním Glasfachmann-sklář. Viz Databáze památníků Terezín – Čeští vězni v KLM 1938-1945. Bohuslav Víšek narozen 8.7.1894 v Neudorfu. http://www.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mauthausen/detail.php?table=Mauthausen&col=id&value=3297

3Geheime Staatspolizei — Außendienststelle Kladno-Venkovní služebna tajné státní policie Kladno. Venkovní služebna gestapa v Kladně byla zřízena k 1. říjnu 1939. Personálně byla zabezpečena příslušníky gestapaze zrušené venkovní služebny Benešov. V době zatčení velitelem Kladenského gestapa byl SS-Obersturmführer kriminální komisař Harald Wiesmann Zdroj: SLÁDEK, Oldřich: Zločinná role gestapa, Naše vojsko, Praha 1986 publikováno na http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/370338.

4K tomu sdělení V. Šustka archiváře z AHMP: Gestapo používalo četníky jako a) znalce místních poměrů; b) zejména jako živé štíty proti střelbě; c)jako masu k vytlačování lidí skrytých např. v lesích atd.; d)někdy poslali četnictvo pro někoho, o kom předpokládali, že nemůže uprchnout, možná také z důvodů urychlení, nedostatku kapacit, atd.; e)četnictvo a policie (české mužstvo) se považovalo za nespolehlivé, stále se o tom mezi Němci psalo a korespondovalo.; f)mezi četníky a policisty byli kolaboranti ve výrazné menšině, a to ještě mnozí se stali kolaboranty ze strachu, nikoliv prvoplánově.

5Bohuslav Víšek byl předán z Kladenského gestapa do terezínské věznice 15.7.1942. Viz http://www.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mauthausen/detail.php?table=Mauthausen&col=id&value=3297

6Příbuzní zatčených mohli svým blízkým v pravidelných intervalech prát jejich prádlo. Ve vazebních věznicích totiž zadržení chodili v civilních šatech. Takto se dalo někdy do věznice i zpět propašovat motáky.

7Ten měl tu výhodu, že jej nikdo z dozorců nezcizil a zadrženým dodal alespoň něco vitamínů, které vězněním díky špatné stravě velmi chyběly.

8V KLM byl evidován jako vězeň č. 12314. Datum ukončení věznění je uvedeno 4.11.1942. Definitivní ukončení věznění je udáno datem 7.11.1942 v pobočném táboře KLM v Gusenu. Viz http://www.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mauthausen/detail.php?table=Mauthausen&col=id&value=3297. Gusen byl nejbližším pobočným táborem KLM. Jednalo se v podstatě o žulový lom v jehož areálu byl postaven koncentrační tábor. Ke konci války zde byly vyraženy štoly pro podzemní továrny. Viz svědectví Františka Hniličky vězně tábora Gusen. Audio záznam v držení V. Janíka z roku 2008

9Ročník 1924 byl nejvíce postiženým ročníkem v rámci akce tzv. Totálního nasazení. Německá okupační správa ve všech okupovaných zemích nabírala hlavně mladé lidi na práci do Německa, aby nahradila chybějící pracovní sílu.

10Rodiny zatčených automaticky ztrácely jakékoliv podpory vyplácené ze strany protektorátních úřadů. Tím se dostávali členové těchto rodin do svízelných sociálních situací. Mnohdy byli odkázání na pomoc příbuzných, známých nebo přátel ze společenských organizací, kterými byli členi.

11Československo se stalo po nástupu nacistů v sousedním Německu tranzitní zemí pro lidi na útěku před nacistickou zvůlí a politickou i rasovou nesnášenlivostí.

12Krahulík Karel, narozen 18.10.1887 v Zíchovci, zemřel v KLM 1.2.1942

13Malček Václav, narozen 20.11.1899. Vězněn na Kladně a MPT. Zemřel v KLM 29.11.1941

14Neumajer František, narozen 21.2.1906 v Gayi. Foukač skla. Vězeň KLM č. 12121. Do KLM se dostal přes věznici na Kladně a MPT. V KLM byl evidován od 18.8.1942. Viz http://www.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mauthausen/detail.php?table=Mauthausen&col=id&value=1871

15Vyšata Jiří, narozen 30.12.1903 v Eváňi. Povoláním zedník. Bytem v Jevanech. Od 10.8.1942 vězněn na Kladně. 21.8.1942 poslán do vazební věznice Praze na Pankráci. Posléze byl převezen do MPT. Do KLM se dostal transportem dne 25.8.1942 a byl zde zaevidován jako vězeň číslo 12326. Zemřel v KLM 21.10.1942. Viz http://www.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mauthausen/detail.php?table=Mauthausen&col=id&value=3387