Jaroslav Sekyrka
Jaroslav Sekyrka
Narozen 18.10.1921v Jílovém u Prahy.
Usmrcen injekcí 7. 3. 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.
Jeho otec se rovněž jmenoval Jaroslav Sekyrka, matkou byla Anna Horníková, po druhém sňatku provdána za známého učitele a komunistického funkcionáře Slávu Horníka1, který byl umučen v Brně na Špilberku v roce 1940.2
Jaroslav Sekyrka, povoláním soustružník, působil jako vedoucí ilegální skupiny mládeže v Libni, nazvané Komunistický svaz mladé generace3 a spolupracoval se členy skupin komunistické strany. Zúčastňoval se rozmnožování letáků, kolportoval Rudé právo a opatřoval zbraně.4
V roce 1939 přichází pracovat do závodu Ing. Štancla5, který patřil k významným českým odbojářům v době nacistické okupace. V této době zde působí také další český odbojář Emilian Kobrle6. V roce 1941 se ke skupině přidává i Zdeněk Dejl7, který jako zázrakem Mauthausenský teror přežil.8
Skupina se ve svém prvním období věnovala opatřování ilegálních bytů, falešných dokladů a budování linky pro přechod antinacistů do zahraničí. V další etapě se pak zabývala zejména zpravodajskou činností ve prospěch Sovětského svazu. Shromažďovala materiál o činnosti okupantů a tyto zprávy zasílala zpravodajskému oddělení generálního štábu Rudé armády. Od léta 1940 se pokoušela o výrobu materiálu, který by mohl být využit k masovým sabotážím, orientovala se především na zápalná tělesa.9
Vedoucím skupiny byl Ing. Oldřich Štancl, vystudoval Průmyslovou školu a byl spolumajitelem továrny na kovové zboží na pražském Žižkově, kde zastával funkci továrního inženýra. Kromě skutečné výroby tento závod poskytoval peníze pro podporu rodin zatčených a umučených osob. Krycí zaměstnání zde našli i ti, kteří pracovali v odboji. V továrně se rozmnožovaly letáky, a jak již bylo zmíněno výše, vyráběly se zde bomby pro sabotážní účely. Velmi nápomocným faktem byla také Štanclova znalost hospodářsko-politických poměrů nacistického Německa. Ještě před okupací pořádal pravidelné schůzky studentů-techniků, kde přednášel o mezinárodní hospodářské situaci. Po okupaci se pak někteří z nich stali jeho oporou při organizování odbojové činnosti. V roce 1940 se ke skupině přidal Jiří Stricker10, jehož pak nacisté považovali za vedoucí organizace.
Po pádu Francie se zrodil plán na zničení dálkového elektrického vedení Ervěnice11-Praha, který měl způsobit částečné přerušení dodávek proudu do hlavního města.
O uskutečnění plánu se pokoušeli několikrát, vždy pod technickým dohledem Ing. Štancla. Po několika pokusech měl být dne 15. 10. 1941 opravdu realizován. K této akci však nedošlo, neboť byl Štancl, večer téhož dne, zatčen. Vzhledem ke stannému právu měly události velmi rychlý spád. Je velmi těžké určit, kolik bylo v ten den zatčeno osob, ale podle jejich spolupracovníků prokázali zatčení statečnost a veškerou vinu brali na sebe, čímž ušetřili mnoho dalších životů. Na začátku listopadu ještě povolilo gestapo Štanclově manželce Boženě návštěvu, ale nejen o jeho osudu již bylo rozhodnuto.
Dne 28. 11. 1941 byli v Kobylisích zastřeleni nejen Štancl, ale i nadaný inženýr a výrazná osobnost levicového studentstva druhé poloviny třicátých let Otakar Runa12, již jednou zmíněný Emil Kobrle, Bohumil Kuchař13 a Jiří Stricker, který byl na rozdíl od ostatních oběšen. Ve způsobu popravy hrál jistě roli jeho židovský původ.14
Náš příbuzný Jaroslav Sekyrka byl zatčen gestapem v továrně dne 20. 10. 1941. Byl vyslýchán v Pečkově paláci a vězněn na Pankráci do 12. 1. 1942. Odtud byl převezen do Terezína a následně transportován do koncentračního tábora Mauthausen dne 6.2.1942. Zde onemocněl úplavicí a místo léčení byl usmrcen injekcí dne 7. 3. 1942 v 7.40 hod.15
Téhož dne byl v Mauthausenu usmrcen sedmnáctiletý Miroslav Svoboda, syn budoucího československého prezidenta Ludvíka Svobody.
O dva měsíce později se však boj českého lidu vyostřil v důsledku zdařeného útoku na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Jaroslavu Sekyrkovi byl "in memoriam" prezidentem Československé republiky udělen Československý válečný kříž 1939 dne 22. 3. 1947 a Ministrem vnitra Československé republiky udělen Pamětní odznak druhého národního odboje dne 9. 5. 1950.16
Dne 12. 5. 2013 jsme se s pozůstalými z rodiny zúčastnili zájezdu do koncentračního tábora Mauthausen u příležitosti 68. výročí osvobození tábora. Hlavním cílem bylo zjistit, zda se jméno Jaroslava Sekyrky nachází v knize obětí nacistické zvůle. Jeho jméno bylo nalezeno na straně 1691- německá preciznost se potvrdila.
autorka: Mgr.Hana Mahmoud
Seznam příloh
Příloha č. 1 Fotografie Jaroslava Sekyrky
Příloha č. 2 Výřez z knihy obětí koncentračního tábora Mauthausen
Příloha č. 3 Úmrtní list
1 Sláva Horník, vlastním jménem Ladislav Horník. Narozen 22. 6. 1907 ve Zbrašíně u Loun. Do školy chodil v Lounech. Po skončení reálky se stal učitelem. Člen KSČ, byl organizátor dělnické mládeže, pracoval v oddílech „Rudých průkopníků“. Pro své radikální komunistické postoje měl konflikty se zákonem, byl krátkodobě vězněn a v roce 1934 zbaven učitelského povolání. Po okupaci se hned zapojil do odboje, byl zatčen a vězněn na Špilberku v Brně, kde také na následky mučení zemřel. V Praze 5, kde učil (Škola Na Zámečnici, Nepomucká 3), je po něm pojmenována ulice. Citováno z http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/47400 k 21. 5. 2013
2 In memoriam- vzpomínka na padlé hrdiny, výstřižek z neznámých novin
3 Novinový článek, Historie stará čtvrt století, autoři Alena Hájková, Vilém Kahan, MF, 1. 12. 1966. Po okupaci naší země nacisty vznikl začátkem roku 1940 Komunistický svaz mladé generace (KSMG) jako ilegální odbojová organizace levicově orientované mládeže. Pracoval pod přímým vedením ilegální KSČ. Její členové se podíleli na sabotážích, kolportáži (ilegální roznášení a vylepování) letáků a dalších formách odboje. Na přelomu let 1940 a 1941 vydával ilegální časopis Mladá garda. V létě a na podzim 1941 byl postupně gestapem rozbit. Citováno k 21. 5. 2013 z http://smkclibereckykraj.webnode.cz/products/z-historie-pokrokoveho-mladeznickeho-hnuti-u-nas/. Původní slovo v článku fašistické zaměněno za nacistické.
4 Dopis o činnosti v národním odboji za okupace, MNV Chodov, 28. 3. 1947
5 Štancl Oldřich (nar. 14. 8. 1902 v Týnci nad Sázavou), spolumajitel továrny na kovové zboží v Brněnské ulici na Žižkově. Zakladatel skupiny Štancl-Stricker, která byla napojena na odbojovou organizaci „Rudá kapela“. Zatčen v Karlíně 15. 10. 1941 v 19:30 na ilegální schůzce. Popraven za I. stanného práva 28. 11. 1941 v Ruzyňských kasárnách. Manželka Božena zahyne v Osvětimi počátkem roku 1943. Zdroj Jaroslav Čvančara – Někomu život někomu smrt 1939 3 1941, československý odboj a nacistická okupační moc, Laguna 2002, str. 262
6 Kobrle Emilian (nar. 11. 10. 1895 ve Slaném), zámečník. Nejstarší člen vedoucí pětice Štanclovy skupiny. Spolupracoval s Bohumilem Kuchařem a s Ing. Ottokarem Runou. Popraven za I. stanného práva 28. 11. 1941 v Ruzyňských kasárnách. Zdroj Jaroslav Čvančara – Někomu život někomu smrt 1939 3 1941, československý odboj a nacistická okupační moc, Laguna 2002, str. 262
7Dejl Zdeněk (nar. 5. 6. 1921 ve Vysokém Veselí). Zemřel 2. prosince 2013 v Praze. Vězeň KTM č. 5740. Do KLM odeslán 6. 2. 1942. 5. 5. 1945 osvobozen. V KT pracoval jako elektrikář a opravář rádiových zařízení. Z titulu tohoto zařazení měl možnost poslouchat zahraniční rozhlasové vysílání. Zprávy pak přenášel do KT. Viz Josef Klat- vzpomínka na Z. Dejla, rukopis v držení V. Janíka
8 Novinový článek, Historie stará čtvrt století, autoři Alena Hájková, Vilém Kahan, MF, 1. 12. 1966
9 Novinový článek, Historie stará čtvrt století, autoři Alena Hájková, Vilém Kahan, MF, 29. 11. 1966
10 Stricker Jiří, (nar. 20. 3. 1915 v Praze – Žižkově), typograf. Zatčen v noci 16. 10. 1941 společně se svou ženou Věrou v jejich bytě v Praze XII-Královské Vinohrady, Soběslavská čp. 2250. Popraven za I. stanného práva 28. 11. 1941 oběšením. Manželka Věra se v MPT dočká osvobození. Zdroj Jaroslav Čvančara – Někomu život někomu smrt 1939 3 1941, československý odboj a nacistická okupační moc, Laguna 2002, str. 262
11 Ervěnice (německy Seestadtl) je název zaniklé obce v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházela se 8 km západně od starého města Mostu v nadmořské výšce 238 metrů. Ervěnice zanikly v letech 1959-1960 při rozšiřování důlní těžby Na katastru Ervěnic byly otevřeny uhelné doly Elly (1892) a Hedvika (1902). U tohoto dolu byla v roce 1926 zprovozněna státní elektrárna Ervěnice pro pražskou rozvodnou síť. Za druhé světové války byl v prostoru elektrárny zřízen zajatecký tábor pro ruské, francouzské a italské zajatce. Zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki/Erv%C4%9Bnice. Citováno k 22. 5. 2013
12 Novinový článek, Historie stará čtvrt století, autoři Alena Hájková, Vilém Kahan, MF, 1. 12. 1966. Runa Ottokar Ing. (nar. 26. 7. 1915 v České Třebové, Staré náměstí čp. 20), v rodině železničního zaměstnance. Byl mimořádně nadaným studentem jak českotřebovského gymnázia, tak elektrotechniky v Praze, student Hlávkovy koleje, úspěšným vysokoškolským asistentem, středoškolským profesorem na Druhé průmyslové škole strojnické v Praze a inženýrem Škodových závodů v Praze. Miloval sport, hudbu, výtvarné umění, ovládal tři světové jazyky. S Oldřichem Štanclem se znal již ze studentských let. Protinacistickému odboji dává veškerou svou intelektuální sílu a elán. Udržoval spojení i s ilegální skupinou v rodné České Třebové. Zatčen 15. 10. 1941. Popraven za I. stanného práva 28. 11. 1941 v Ruzyňských kasárnách. Viz http://zpravodaj.probit.cz/kalend11_01.htm nebo http://www.ceska-trebova.cz/vyznamne-osobnosti/d-2791 citováno k 22.5.2013 a Zdroj Jaroslav Čvančara – Někomu život někomu smrt 1939 3 1941, československý odboj a nacistická okupační moc, Laguna 2002, str. 262
13 Kuchař Bohumil narozen 26. 2. 1911, účetní adjunkt. Popraven za I. stanného práva 28. 11. 1941 na Kobyliské střelnici
14 Novinový článek, Historie stará čtvrt století, autoři Alena Hájková, Vilém Kahan, MF, 29. 11. 1966
15 Dopis Ministerstva národní obrany, Domácí odboj, adresovaný matce Anně Horníkové a otci Jaroslavu Sekyrkovi 17. 2. 1947
16 Archiv rodiny Sekyrkovy
